Žádné hudební divadlo se neobejde bez sboristů. A také na ně bývají kladeny značné požadavky. Nejde jen o náročné pěvecké zkoušení, ale také o herectví a kostýmy, které ne vždy ulehčují zpěvákům práci. Pokaždé velmi záleží na hudebním nastudování a režijním pojetí. Sbory, ať už na scéně, nebo za scénou, dodávají dílu někdy dojem masovosti a velkoleposti, jindy naopak podtrhují intimitu situace. Za mnoho oper s výraznými sborovými scénami jmenujme alespoň: Nabucco (G. Verdi), La Traviata (G. Verdi), Sedlák kavalír (P. Mascagni), Prodaná nevěsta (B. Smetana) nebo Řecké pašije (B. Martinů).

Sbor bývá hybatelem děje. Do inscenace dokáže vnést pocit komiky, radosti a nevázanosti, ale také dramatičnosti, naléhavosti a brutality. Speciální kategorii představuje využití dětských sborů. Někdy tato tělesa dokreslují veselost, něhu a roztomilost, jindy naopak tíživost a krutost zobrazovaného prostředí. Malí zpěváci dostávají prostor například v operách: Jakobín (A. Dvořák), Příhody lišky Bystroušky (L. Janáček), Bohéma (G. Puccini), Carmen (G. Bizet), Komedianti (R. Leoncavallo).

Kategorie aktivit

Kultura a historie