Mám výtvarné vzdělání a mým koníčkem je historie. Už od dětství ráda putuji krajinou, zvědavá, co bude za tím kopcem, koho potkám, co mi cesta přinese. Když jsem se seznámila s historií poutní cesty do Santiaga de Compostela, okamžitě jsem věděla, že tato cesta bude pro mě důležitá a nesmím váhat s jejím uskutečněním. Blížila se šedesátka a já se vydala se sedmi neznámými lidmi, na cestu.
Začali jsme ve Francii a každý rok urazili kus cesty. Z turisty se ze mě stal rychle poutník a z mých souputníků ti nejlepší životní přátelé. S nimi jsem také založila spolek poutníků ULTREIA na podporu putujících. kteří se chtějí vydat v našich stopách. V době, když jsem začínala nebyly žádné praktické informace o pouti. Dnes si poutník otevře stránky spolku a najde tam veškeré informace, a to nejen o putování do Santiaga. Pracujeme na českých trasách, které procházejí naší republikou a jsou zapojené do sítě evropských cest. Pořádáme přednášky, výstavy, poutě a setkání.
S Elpidou spolupracuji třetím rokem, přednáším a doprovázím klienty na cestách, které pro ně připravuji.
Putuji nepřetržitě Evropou po poutních cestách již 17 let. V Čechách to už nepočítám. Od turisty se poutník liší tím, že jeho pouť je současně fyzická a duchovní cesta uvnitř mysli. Když se naučí chodit sám dokáže se vypravit do odlehlých koutů své duše, odtržením od běžného současného života. Naučí se poslouchat své tělo, žít s cizími lidmi pod jednou střechou, být otevřený, dávat a přijímat.
Delší doba na cestě, vám umožní mít čas pro sebe, žít tady a teď. Dozvíte se, co sebou táhnete, ať se to týká batohu nebo svých starých nevyřešených věcí. Z první poutě do Santiaga jsem si přivezla tričko, na něm je napsáno „Nesni o životě, ale žij svůj sen.“ A toho se držím.
