Bohéma

Příběh mladé lásky, která trvala až příliš krátce... Italský skladatel Giacomo Puccini (1858-1924) se při vzniku opery inspiroval knižním námětem francouzského spisovatele Henriho Murgera z prostředí pařížské bohémy a vytvořil mistrovský kus, který nepřetržitě září na světových jevištích. Puccini své dílo dokonale postavil na celé řadě kontrastů a geniálně se opakujících hudebních motivů. Navíc zcela bravurně v mnoha svých operách akcentoval tragické osudy rozličných žen. V případě Bohémy představuje hlavní hrdinku nevyléčitelně nemocná Mimi. Dívka milující slunce a květy umírá v zimě na tuberkulózu u svého Rudolfa obklopena skupinkou kamarádů. „Čtyři mladí umělci na pařížském Montmartru první poloviny 19. století prožívají své lásky i rozchody. Přátelé na život a na smrt, neustále bez peněz, a přesto šťastní, se oddávají nespoutané radosti ze života. Dokud nepřijde smrt, smrt o to tragičtější, že si vybere mladou přítelkyni jednoho z nich. Přátelství čtyř pařížských umělců je však věčné.“ Tak to vidí režisér inscenace ve Státní opeře Praha Ondřej Havelka. Jak vnímají i další umělci tento příběh, proč je podle nich takovou stálicí, ale hlavně, jak promlouvá tato opera k Vaší duši?